1. Hospodařme přirozeně, bez chemie.
Používejme metody přírodního zahradničení.
Nepoužívejme žádné chemické přípravky. Používejme přírodní hnojiva: kompost, hnůj, rostlinné výluhy a preparáty. Upřednostňujme biologické způsoby ochrany rostlin, jakým je např. podpora přirozených lovců (predátorů) zahradních škůdců a jejich cílené nasazování. Pamatujme, že i „plevel“ má na zahradě své místo, proto ho neničme tam, kde nepřekáží.
Vyhněme se používání rašeliny.
Nepoužívejme rašelinu, i když je to přírodní hnojivo, protože těžba rašeliny je velice ničivá a zanechává v přírodě nezhojitelné rány. Namísto rašeliny užívejme vlastní kompost, který obsahuje všechny potřebné živiny v ideálním poměru, a navíc do půdy navrací půdní život. Pro rostliny vyžadující chudý a kyselý substrát je možné použít kompost z bukového či dubového listí, případně z mladých větviček jehličnanů. Vynikající a ekologickou výživou pro rostliny je netopýří guáno. Jde o vysušený trus netopýrů, který každoročně odklízíme z budov, kde sídlí netopýří kolonie.
2. Zachovejme pestrost zahrady a podporujme její přirozené prvky.
Ponechme na zahradě neupravená a neposekaná místa.
Nesnažme se mít celou zahradu pečlivě upravenou. Ponechme místa i s vysokou trávou. Nakrátko sekaný trávník je téměř mrtvý a zvířata se mu většinou vyhnou. Má-li mít tráva a byliny, které v ní rostou, možnost vysemenit a rozrůst se, promění nám po čase trávník v květnatou louku. Při sekání zkusme občas zaměnit motorovou sekačku za tradiční kosu či srp. Kromě toho, že si zdravě protáhneme tělo, zachráníme spoustu druhů hmyzu před smrtící sekačkou.
Pěstujme původní druhy dřevin a bylin.
Pokud to jen trochu jde, pěstujme původní druhy stromů, keřů a květin. Vybírejme takové odrůdy, které nejenže přinášejí bohatou a chutnou úrodu, ale poskytují také útočiště a potravu živočichům. V případě ovocných stromů je vhodné sáhnout po původních krajových odrůdách, které se nejlépe přizpůsobí místním podmínkám, netrpí nemocemi a nabízejí bohatství vůní a chutí ovoce našich babiček a prababiček. K tomu všemu se jedná o krásné a vzrůstné stromy, pod nimiž zvířata i my nalezneme příjemný stín.
Kupujme semínka a sazeničky od místních zahradníků.
Abychom zvýšili pravděpodobnost, že se jedná o původní druhy. V obchodech nadnárodních společností původní rostliny většinou nenajdeme.
Nepřenášejme rostliny pro zahradu z přírody.
Každý odběr organismů z volné přírody je dnes nezákonný. Smyslem živé zahrady je vytvářet nové prostředí pro ohrožené druhy rostlin a živočichů, nesmí tedy vznikat na úkor přirozeného prostředí.
Nerozšiřujme rostliny z naší zahrady do přírody.
I to je zákonem zakázané. Nikdy nemůžeme vědět, zda konkrétní rostlinka nezpůsobí v přírodě zásadní změny. Může se to lehce stát. Invaze křídlatek, bolševníků či akátů jsou toho důkazem.
3. Vytvořme dostatek úkrytů pro živočichy.
Ponechme v zahradě hromadu listí a větví.
Listí a větve jsou skvělý úkryt pro obojživelníky, plazy, hmyz, pavouky a malé savce. Listí shrabujme pod křoviny, na podzim nechme na zemi část spadaného ovoce. Část jablek a jiných plodů ponechme i na stromech.
Udělejme si na zahradě „divoký koutek“.
V „divokém koutku“ můžeme pěstovat plazivé či popínavé keře (například ostružiny a břečťan), své místo zde naleznou i divoké druhy rostlin. Například kopřivy nám do zahrady přilákají mnoho druhů motýlů. Vhodné je takový koutek umístit do nejméně navštěvované části zahrady, kde nikomu nevadí a zvířata tam mají potřebný klid. Přihoďme i hromadu nařezaného dříví a kamení nebo kmen starého mrtvého stromu, který také významně rozšíří možnosti pro další živočichy na zahradě. Máme-li tu možnost, ponechme na zahradě mrtvý strom. Ten nám okamžitě zvýší počty druhů živočichů.
Poskytujme živočichům dostatek míst k rozmnožování.
Pro ptáky, netopýry, hmyz, ježky, čmeláky a další připravme vhodné budky. Pro plazy a hmyz jsou ideální suché zídky či hromady kamení. Užitečné živočichy v zahradě také podpoříme, pokud ponecháme část kompostu po celý rok netknutou. A samozřejmě, důležitým prvkem pro rozmnožování (nejen) obojživelníků je vodní prostředí!
Nerušme hnízdící ptáky.
Nepřibližujme se k ptačím hnízdům. Vězme, že nás neustále pozorují bystré oči predátorů (straky, sojky, kočky), kteří, pokud je na hnízdo upozorníme, ho okamžitě vyplení.
4. Poskytněme živočichům dostatek vody a potravy.
Poskytujme živočichům vodu po celý rok.
Pokud je to možné, vybudujme zahradní jezírko. Nemáme-li dostatek prostoru, umístíme na zahradě alespoň bezpečné napajedlo. To je vhodné umístit na zem na volné prostranství, aby měli pijící živočichové možnost včas spatřit případného predátora a utéct. Vodu v něm vyměňujme nejlépe každý den. U jezírek nezapomeňme, že nesmějí mít kolmé břehy, aby se z nich vždy dostali jak živáčci, kteří omylem spadnou do vody, tak žáby a čolci poté, co se rozmnoží a promění se z pulců. U nebezpečných nádrží stačí nainstalovat šikmé hrubé prkénko, po kterém mohou zvířata z vody vylézt.
Poskytujme živočichům potravu po celý rok.
Především se jedná o přirozenou potravu v přirozeném prostředí, ale nebojme se na zahradu umístit po většinu roku i krmítko.
5. Udržujme zahradu pro živočichy bezpečnou a průchodnou
Neoddělujme zahradu neprostupně od okolí
Máme-li zděný plot, vytvořme do něj alespoň otvory, které umožní živočichům prostupovat z okolní krajiny a navracet se do ní. Bez toho se k nám ježci či obojživelníci nedostanou. Ideálním řešením je samozřejmě plot živý, tvořený z našich původních bobulovitých dřevin.
Nevytvářejme zbytečné bariéry, překážky a pasti pro živočichy
Zamysleme se nad tím, kde máme na zahradě místa, kde by živočichové mohli uvíznout, kam by mohli spadnout, odkud se nedostanou ven; skleněné stěny, do kterých mohou narazit ptáci, a pokusme se taková místa odstranit nebo zabezpečit.
6. Dokumentujme a sdílejme svá pozorování.
Zapisujme si vše, co na své zahradě zahlédneme a zaslechneme, kdy a za jakých okolností. Pořiďme si fotografie a videa. Časem budeme moci porovnávat svá pozorování s roky minulými a jistě dojdeme k zajímavým závěrům.
Sdílejme svá pozorování se sousedy, s přáteli, s kolegy, komunitou. Nebojme se svá zajímavá pozorování sdílet s místní ochranářskou (Český svaz ochránců přírody, Česká společnost ornitologická) nebo vědeckou (ústav, muzeum, univerzita) institucí.